Když závodili pradědečci...

Targa Florio, Mille Miglia a Le Mans – trojice závodů, které svou největší slávu zažily během první poloviny dvacátého století  bez kterých by motoristický sport rozhodně nebyl tím, čím dnes je. Bez jejich přispění bychom dodnes jezdili daleko horšími a méně ovladatelnými vozy. A Porsche by měl zapalování vpravo od volantu…

Dobrodružství začalo vynálezem motoru s vnitřním spalováním a krátce po zahájení výroby prvních vozů už začali benzínoví závisláci soutěžit v tom, kdo tam a tam dojede jako první. Přestože byl spalovací motor vynalezen v Německu a vůdčí silou průmyslové revoluce byla Velká Británie, nebyly automobilové závody v těchto zemích příliš vítány. Role průkopníků soutěží se tedy ujali Francouzi – vůbec první oficiálně vyhlášený závod oznámil pařížský časopis Le Velocipede v roce 1887 a mělo jít o závod na krátkou trať z Paříže do Versailles. Na start se ale dostavil jediný vůz, takže závod musel být zrušen.
V roce 1894 vyhlásil Pierre Gifard, vydavatel časoipisu Le Petit Journal, závod na výdrž mezi Paříží a Rouenem. Odměnu pěti tisíc franků měl získat vůz, který s řidičem a mechanikem projede tratí bezpečně s minimálními náklady. U Porte Maillot se na startu sešlo celkem jednadvacet vozů a byla to gentlemanská záležitost s krátkou zastávkou na společný oběd. Jako první dorazil do cíle hrabě De Dion v parním traktoru s průměrnou rychlostí 17,7 km/h. Protože ale s sebou neměl mechanika, pořadatelé jeho vítězství neuznali.
A tak se zrodily automobilové závody.

Pro nebezpečí do Palerma
Jedním z prvních zásadních silničních závodů byla Targa Florio, která se jezdila poblíž sicilského Palerma od roku 1906. V roce 1977 byla z bezpečnostních důvodů zrušena a dnes se proměnila v rallye.
Založil ji (stejně jako její předchůdkyni Coppa Florio v lombardské Brescii o šest let dříve) automobilový nadšenec a bohatý průkopník závodního ježdění Vincenzo Florio. Tento závod vždy patřil k těm nejtěžším, na jaké se dalo v kontinentální Evropě narazit. Vinul se v délce 446 kilometrů mnoha vlásenkami po zrádných sicilských horských cestách ve výškách, kde se často počasí měnilo velice rychle (většinou k horšímu, samozřejmě). O obtížnosti Targy docela jasně hovoří skutečnost, že Alessandro Cagno, první vítěz v roce 1906, dokončil závod ve své Itale za devět hodin s průměrnou rychlostí 50 km/h.

Targa Florio: koncentrovaný drsno!

První závod nového věku
Ve dvacátých letech dvacátého století byla Targa nejdůležitějším evropským závodem, protože v té době ještě neexistovala ani čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans ani Mille Miglia a závody Grand Prix se nejezdily v sérii, ale nezávisle na sobě. Postupem času začínají na Tarze vítězit Mercedesy – obzvlášť přesvědčivé vítězství Christiana Wernera ve voze Mercedes PP v roce 1924 strhlo v Německu velké ovace, protože šlo o prvního neitalského vítěze (o pár let později se podobný kousek vydařil Němci Rudolfu Caracciolovi). A v roce 1926 se závodu účastní také první žena – Eliška Junková na Bugatti.
V roce 1955 se Targa Florio začleňuje do série World Sportcar Championship a diváci byli svědky strhujícího zápasu mezi Ferrari a Mercedesem, který musel pro celkové vítězství získat dvě první místa. Němci totiž chyběli při prvních dvou ze šesti závodů (v Buenos Aires a při dvanáctihodinovce v Sebringu), ve kterých bodovali jejich soupeři ze stájí Ferrari, Jaguar, Maserati a Porsche. Mercedesu se následně podařilo vyhrát Mille Miglia, vozy bez úhony přestály tragédii v Le Mans a zvítězily na Tourist Trophy v Dundrodu. Rok 1955 byl ovšem rokem Stirlinga Mosse, který společně s Peterem Collinsem dorazil jako první do cíle Targy, a protože Juan Manuel Fangio s Karlem Klingem projeli cílem několik minut před prvním Ferrari, připadl titul německé stáji.
Protože na úzké a točité silnice nebylo možné vypouštět vozy hromadným startem, vyrážely do závodu po dvouminutových intervalech (stejně jako tomu bylo v Mille Miglii). Z důvodu délky trati si ji jezdci projížděli během týdne před závodem samotným za běžného provozu a jejich vozy často bývaly vybaveny poznávacími značkami. Tovární jezdci Porsche museli povinně sledovat záběry pořízené zkušebními vozy, což mnoha z nich působilo žaludeční nevolnost; za zmínku stojí, že Porsche nenasazovalo do závodu, jehož trať často vedla horskými vesnicemi, kde kolem cest postávali místní obyvatelé, svůj nejsilnější vůz Porsche 917, ale volilo raději mrštnější model 908/03 Spyder.
Poslední skutečná Targa Florio se ve formě profesionálního mezinárodního závodu jela v roce 1973. V tomto roce musely prototypy čelit velkým problémům a mnoho jich havarovalo. Targa se jezdila jako národní závod a skončila v roce 1977 po smrtelné nehodě. Od té doby se proměnila v rallye.

Tazio Nuvolari v roce 1931. Dnešní závody už prostě nejsou co byly...

Největší hvězdy Targy
Mezi nejproslulejší účastníky a vítěze Targy patří Tazio Nuvolari, který si připsal vítězství v ročnících 1931 a 1932, v obou případech ve voze Alfa Romeo 8C Monza. Ve třicátých letech se o vítězství často přetahovali Antonio Brivio s Achillem Varzim (oba také v Alfách). V roce 1955 vyhrál Stirling Moss s Peterem Collinsem v proslulém Mercedes-Benz 300SLR a v roce 1971 stojí za zmínku Alfa Romeo 33/3 se šesti sty koňskými silami pod kapotou.