Rolex je jedna z prvních značek bez rozdílu oboru, která si uvědomila sílu marketingu. Hodinky s korunkou na číselníku nejsou zdaleka nejluxusnější značka hodinářského světa, nejsou ani náhodou nejdražší a nejpřesnější - jsou to kvalitní hodinky stavěné na výdrž a odolnost jako lesnický kůň. A stejně tak dobře fungují.
Koňské přirovnání Není to žádný arabský hřebec, vyšlechtěný pro běh na přesně danou vzdálenost v přesně vymezené dráze a na optimálním povrchu: během své existence se octly ve válečných podmínkách, v zajateckých táborech, na oběžné dráze kolem Země, na dně Mariánského příkopu, na vrcholku nejvyšší hory světa, ve vlhku, poušti, mraze a vedru. A cíl výrobce vždycky spočíval v tom, aby ve všech těchto podmínkách a za jakýchkoli okolností spolehlivě ukazovaly čas, aby přitom vypadaly dobře a aby se daly dědit z otce na syna. Stručně řečeno: aby dokázaly držet krok se svým majitelem. O což se samozřejmě snaží všechny ostatní hodinky všech ostatních výrobců. Rolexkám se ale podařilo nevídané - přesvědčily svět o tom, že ocelové sportovní hodinky jsou luxusní věc.
Když Hans Wilsdorf v roce 1905 značku zakládal, byly náramkové hodinky na okraji zájmu. Většina zákazníků je pokládala za zženštilou zbytečnost, protože každý správný muž byl vybaven hodinkami kapesními a připnout si osobní časomíru na ruku se rovnalo společenské sebevraždě. Mimoto byly náramkové hodinky malé, nepříliš přesné a při běžném nošení velice zranitelné - kvůli nedostatečné vodotěsnosti do nich pronikal prach a vlhkost a strojky nebyly vybaveny ochranou proti nárazům.
Sázka na budoucnost
Wilsdorf ovšem hned od začátku myslel trochu jinak a dál než běžní výrobci hodinek (sám se ostatně za hodináře nikdy nepokládal) - už samotným jménem značky Rolex se vymykal, protože většina výrobců prostě přidala ke svým hodinkám vlastní jméno. Název Rolex má tu výhodu, že jej vyslovují všechny jazyky na světě víceméně stejně a navíc je dokonale univerzální. Navíc se Wilsdorf už od samého počátku rozhodl, že bude prodávat luxusní hodinky a že se to bude odrážet na jejich ceně. Podle jeho slov se člověk zakoupením hodinek svým způsobem odměňoval; a jestliže si koupí dražší hodinky, bude to znamenat, že si na ně musí nejdřív vydělat víc peněz a tudíž má i on sám pro svět daleko větší přínos. Je to sice trochu zvláštní filozofie, která k požitkářskému dvacátému století moc nepatří, ale všichni majitelé rolexek ji milují a nakonec ji dokážou přijmout i ti, kteří si chtějí pořídit svůj první kousek s korunkou ve znaku - ceny se víceméně pravidelně zvyšují.
V první řadě kvalita
Na rozdíl od mnoha pozdějších takzvaných luxusních značek ale hodinky značky Rolex nebyly, nejsou a nebudou pouhým statusem symbolu, mužským prostředkem pro chlubení a snahou o vyniknutí. Rolexky jsou kvalitní hodinky. Samotný Winsdorf si zamiloval měření chronometrické kvality hodinek, které prováděla hvězdárna v britském Kew - hodinky postupně procházely provozem v několika polohách, mrazem, normálními a vysokými teplotami. Rozhodl se, že všechny hodinky značky Rolex musí být stejně odolné a musí po všech zkouškách ukazovat stejně přesný čas.
Během jedné slavnostní večeře, kterou v roce 1926 Hans Wilsdorf pořádal pro své přátele v Londýně, se mu nedařilo vypáčit krunýř ústřice a žertem poznamenal, že doufá, že jeho nové hodinky budou stejně odolné jako tento měkkýš. Tato historka označuje zrození legendy - prvních odolných hodinek na světě, nazvaných Rolex Oyster, které o rok později přepluly na ruce Mercedes Gleitzové průliv La Manche z Francie do Anglie.
Nesmíme ovšem zapomenout ani na další revoluci, která přišla v roce 1931, kdy Rolex obohatil svět masovou výrobou automatických strojků, kdy pero hodinek natahuje volně se otáčející rotor.
... a ve druhé řadě umění prodat
Když Wilsdorf získal v roce 1925 certifikát přesnosti hvězdárny v Kew, spustil obrovskou kampaň s celostránkovými inzeráty v novinách, v níž tuto událost patřičně využil. Odhaduje se, že během roku 1926 utratil za inzerci na svou dobu neslýchaných sto tisíc švýcarských franků. Po husarském kousku Mercedes Gleitzové následoval celostránkový inzerát na titulu tehdy nejčtenějšího britského listu Daily Mail (za astronomických 50 000 švýcarských franků), který značku Rolex proslavil nejvíc. V pozdějších letech se veřejnost dočkala dokonale využitých kampaní po ponoření batyskafu Trieste na dno Mariánského příkopu a výstupu prvního člověka na Mount Everest. Marketing byl vždy silnou stránkou Rolexu - tak silnou, že často dokázal zastínit i kvalitu, kterou značka nabízí...
Když Hans Wilsdorf v roce 1905 značku zakládal, byly náramkové hodinky na okraji zájmu. Většina zákazníků je pokládala za zženštilou zbytečnost, protože každý správný muž byl vybaven hodinkami kapesními a připnout si osobní časomíru na ruku se rovnalo společenské sebevraždě. Mimoto byly náramkové hodinky malé, nepříliš přesné a při běžném nošení velice zranitelné - kvůli nedostatečné vodotěsnosti do nich pronikal prach a vlhkost a strojky nebyly vybaveny ochranou proti nárazům.
Wilsdorf ovšem hned od začátku myslel trochu jinak a dál než běžní výrobci hodinek (sám se ostatně za hodináře nikdy nepokládal) - už samotným jménem značky Rolex se vymykal, protože většina výrobců prostě přidala ke svým hodinkám vlastní jméno. Název Rolex má tu výhodu, že jej vyslovují všechny jazyky na světě víceméně stejně a navíc je dokonale univerzální. Navíc se Wilsdorf už od samého počátku rozhodl, že bude prodávat luxusní hodinky a že se to bude odrážet na jejich ceně. Podle jeho slov se člověk zakoupením hodinek svým způsobem odměňoval; a jestliže si koupí dražší hodinky, bude to znamenat, že si na ně musí nejdřív vydělat víc peněz a tudíž má i on sám pro svět daleko větší přínos. Je to sice trochu zvláštní filozofie, která k požitkářskému dvacátému století moc nepatří, ale všichni majitelé rolexek ji milují a nakonec ji dokážou přijmout i ti, kteří si chtějí pořídit svůj první kousek s korunkou ve znaku - ceny se víceméně pravidelně zvyšují.
V první řadě kvalita
Na rozdíl od mnoha pozdějších takzvaných luxusních značek ale hodinky značky Rolex nebyly, nejsou a nebudou pouhým statusem symbolu, mužským prostředkem pro chlubení a snahou o vyniknutí. Rolexky jsou kvalitní hodinky. Samotný Winsdorf si zamiloval měření chronometrické kvality hodinek, které prováděla hvězdárna v britském Kew - hodinky postupně procházely provozem v několika polohách, mrazem, normálními a vysokými teplotami. Rozhodl se, že všechny hodinky značky Rolex musí být stejně odolné a musí po všech zkouškách ukazovat stejně přesný čas.
Během jedné slavnostní večeře, kterou v roce 1926 Hans Wilsdorf pořádal pro své přátele v Londýně, se mu nedařilo vypáčit krunýř ústřice a žertem poznamenal, že doufá, že jeho nové hodinky budou stejně odolné jako tento měkkýš. Tato historka označuje zrození legendy - prvních odolných hodinek na světě, nazvaných Rolex Oyster, které o rok později přepluly na ruce Mercedes Gleitzové průliv La Manche z Francie do Anglie.
Nesmíme ovšem zapomenout ani na další revoluci, která přišla v roce 1931, kdy Rolex obohatil svět masovou výrobou automatických strojků, kdy pero hodinek natahuje volně se otáčející rotor.
... a ve druhé řadě umění prodat
Když Wilsdorf získal v roce 1925 certifikát přesnosti hvězdárny v Kew, spustil obrovskou kampaň s celostránkovými inzeráty v novinách, v níž tuto událost patřičně využil. Odhaduje se, že během roku 1926 utratil za inzerci na svou dobu neslýchaných sto tisíc švýcarských franků. Po husarském kousku Mercedes Gleitzové následoval celostránkový inzerát na titulu tehdy nejčtenějšího britského listu Daily Mail (za astronomických 50 000 švýcarských franků), který značku Rolex proslavil nejvíc. V pozdějších letech se veřejnost dočkala dokonale využitých kampaní po ponoření batyskafu Trieste na dno Mariánského příkopu a výstupu prvního člověka na Mount Everest. Marketing byl vždy silnou stránkou Rolexu - tak silnou, že často dokázal zastínit i kvalitu, kterou značka nabízí...
super! :-) k.
OdpovědětVymazat