Když závodili dědečci...

Mille Miglia neboli Tisíc mil byl vytrvalostní závod, který se konal v letech 1927-1957 celkem čtyřiadvacetkrát (třináctkrát před válkou, jedenáctkrát po roce 1947). Stejně jako před ním Targa Florio a po něm Carrera Panamericana i tento závod položil základy věčné slávy závodní kategorii Gran Turismo, do které patřily sportovní vozy Alfa Romeo, Ferrari (to zde v roce 1940 debutovalo), Maserati a samozřejmě Porsche.

Závod založila dvojice mladých šlechticů Aymo Maggi a Franco Mazzotti jako výraz vzdoru nad tím, že jejich rodné Brescii “ukradla” Monza pořádání italské Velké ceny. Společně s několika bohatými společníky naplánovali trať z Brescie do Říma a zpět, která měřila zhruba patnáct set kilometrů. Pozdější závody se jezdily na dvanácti různých tratích a jejich délka se měnila.
Vůbec první závod odstartoval 26. března 1927 za účasti asi pětasedmdesáti vozidel s výhradně italskými jezdci. Vítěz dojel do cíle po jednadvaceti hodinách a pěi minutích a na stupních vítězů se umístili jezdci místní značky OM. Z počátečních závodů byl nejzajímavější ten, který se jel v roce 1930 – Tazio Nuvolari na Alfě v něm zvítězil díky (na svou dobu) nevídaném kousku: vyjel na trať po svém velkém rivalovi a týmovém spolujezdci Achille Varzim a stále ho nemohl předjet. Za předjitřního šera zhasnul reflektory a co nejvíce se přiblížil ke svému sokovi aniž ho Varzi ve zpětném zrcátku zahlédl. Na táhlé rovince před cílem v Brescii pak přidal prudce plyn, vyrazil kolem druhé alfy a teprve pak rozsvítil znovu světla.

Němci útočí!
Závodu většinou vévodili italští řidiči v italských vozech, ale celkem třikrát se podařilo jejich nadvládu prolomit – vždy to byla německá značka.
Poprvé se v roce 1931 jako neitalský vůz dostal první do cíle legendární obrovský přeplňovaný Mercedes-Benz SSK s neméně legendárním Rudolfem Caracciolou a technikem Wilhelmem Sebastianem. Jejich vítězství všechny překvapilo, protože Caracciolovi se z důvodu přetrvávající hospodářské krize od továrny nedostávalo téměř žádné podpory a neměl ani dostatek mechaniků, kteří by na trati obsadili všechny servisní zastávky. Poté, co provedli nutné práce na závodním Mercedesu, museli naskákat do vozu a vyrazit pečlivě vybranými zkratkami mimo trať k další zastávce.

BMW '38: těsně předtím, než Mussolini ztratil koule.

Jako druhý zahraniční vůz zvítězil BMW 328 za jediného válečného ročníku v roce 1940. Předchozí ročník se nekonal, protože Mussolini po tragické havárii v roce 1938, při které zahynulo mnoho diváků, závod zakázal. Soutěž se v roce 1940 přejmenovala na Velkou cenu Brescie a jela se na stokilometrovém okruhu na devět kol. Událost se zapsala do dějin také vůbec první účastí týmu Ferrari, který postavil na start Tipo 815. Do cíle ale jako první dorazil tým BMW Němců Huschkeho von Hansteina a Waltera Baumera, kteří dosáhli rekordní průměrné rychlosti 166 km/h.

300 SLR, král Brescie
Italové dominovali závodu i v jeho obnovené poválečné verzi, kdy se znovu vrátil k jednokolovému cestovnímu systému. Mercedes se to pokusil zvrátit v roce 1952 s modelem  Mercedes-Benz 300 SL Gullwing a dvojice Karl Kling a Hans Klenk (později téhož roku zvítězili v závodu Carrera Panamericana) se umístili na druhém místě. Caracciola, který se tehdy pokoušel o návrat na vedoucí pozice, havaroval. V první polovině padesátých let se dostalo na stupně vítězů několik neitalských závodníků - Juan Manuel Fangio, Peter Collins či Wolfgang von Trips. Zlomový ročník přišel v roce 1955, kdy se Mercedes pokusil o další triumf v Mille Miglii a rozhodl se nenechat nic náhodě: na start postavil silné Mercedes-Benzy 300 SLR, konstrukčně založené na modelu W196 Formule 1. Jak mladý Němec Hans Herrmann, který už měl za sebou povedenou kariéru ve stáji Porsche, tak Brit Stirling Moss spoléhali na podporu navigátorů, zatímco Juan Manuel Fangio ve voze číslo 658 jel závod sám, protože poté, co jeho spolujezdec v Jižní Americe zahynul, pokládal závody za nebezpečné. Sám se na trať vydal i Karl Kling ve čtvrtém Mercedesu číslo 701.
Stejně jako jeho týmoví spolujezdci si i Stirling Moss s navigátorem, sportovním novinářem Denisem Jenkinsonem, celkem šestkrát trať projeli a Jenkinson navigačními poznámkami popsal téměř čtyřapůlmetrový pás papíru. Ten během závodu postupně odvíjel a informace Mossovi předával pomocí systému patnácti ručních pokynů. V podstatě šlo o vůbec první použití itineráře v průběhu moderního závodění a dvojice Britů položila základ navigaci v rallye.

Moss: To už jsme tady?

Šílenci z Mercedesu
O vzrušující situace nebyla v poválečné Mille Miglii nikdy nouze – o nějaké bezpečnosti nebylo téměř možné mluvit, veškerou ochranu zajišťovaly volně položené balíky slámy u zdí domů – a ani v tomto případě není tak docela jisté, jestli měly chránit závodníky, nebo spíš italskou architekturu. Během předchozího ročníku se podařil neuvěřitelný kousek Hansi Herrmannovi, který ještě jako jezdec týmu Porsche přejížděl železniční trať těsně před rychlíkem na Řím. Protože řídil velice nízký model 550 Spyder, rozhodl se, že už je na brždění stejně pozdě, bouchl navigátora Herberta Lingeho zezadu do přilby, aby se sklonil dolů a podařilo se mu projet těsně pod závorami a těsně před vlakem k úžasu diváků prolétl na druhou stranu kolejí. V roce 1955 už Herrmannovi tolik štěstí nepřálo a musel ze závodu odstoupit po poruše brzd. Havaroval i další muž s Mercedesem, Karl Kling.
Dvojice Moss/Jenkinson s proslulým číslem 722 dorazila do cíle v Brescii v čase deset hodin, sedm minut a osmačtyřicet sekund, čímž stanovila nový rychlostní rekord s průměrnou rychlostí 159,65 km/h. O několik minut později dorazil i Fangio ve voze číslo 658, ale protože vyjížděl na trať o čtyřiadvacet minut dříve, dojel ve skutečnosti téměř o půl hodiny později. Mnoho lií dodnes netuší, jak se jim to mohlo podařit. Samotný Moss o závodě prohlásil: “Do zatáček nebylo přes diváky vůbec vidět, takže jsem do nich prostě najel a podle toho, jestli se cesta rozšiřovala nebo zužovala, jsem upravoval stopu.” Jednoduché, že?
Na slavný závod Stirlinga Mosse si Mercedes vzpomněl u příležitosti padesátého výročí, kdy vyrobil ve spolupráci s McLarenem novodobou verzi s názvem SLR 722.

P.S.: Ke Stirlingu Mossovi se ještě váže historka tak hezká, že ji není možné nezmínit: když už jako starší gentleman jednou doma v Británii surově překračoval rychlost, zastavil ho policista. Když stáhl okénko, aby muži zákona všechno vysvětlil, ten se ho zeptal: "Kdo si jako myslíte že jste? Stirling Moss?"