středa 13. července 2011

Když věci zestárnou

Tak na rovinu - co uděláte s věcma, který vám dosloužily, ale ještě pořád jsou relativně použitelný a vy k nim máte citovej vztah? Vyhodíte je? Nebo je strčíte někam hluboko do šuplíku, kde budou smutně ležet a vy je zase najdete až ve chvíli, kdy se budete stěhovat?

A není to trochu škoda?

Příklad: mám úžasný sluneční brejle značky Relax, který jsem kupoval před jedenácti lety s ohromnou slevou u příležitosti uvádění značky na trh asi za dvě stovky a následně se mnou prošly několika vztahama, projely kus světa a nikdy mě nezklamaly. Dají se nosit i dneska, i když už jsou teda pořádně podrásaný. Darovat? Komu bych dával onošený brejle? Vyhodit? Byla by jich škoda a navíc k nim mám sentimentální vztah. Uklidit? Na to je mám moc rád a - jak už bylo řečeno dřív - mám k nim sentimentální vztah. Sluneční brejle jsem samozřejmě v mezidobí měl i jiný a teď jsem konečně našel náhradu i za relaxy.

Napadá mě takovýhle řešení: naposledy se s nima pomazlit, pěkně jim poděkovat za to, co pro mě kdy udělaly, hezky je zabalit do hadýrku, uložit do dřevěný nebo kovový krabičky a tu pak zakopat na nějakým místě, kde to mám rád. Prostě si založit takovej hřbitůvek. Později by k nim samozřejmě přibyly další věci - úplně nejdřív mě tenhle postup napadl u mejch černejch Seiko Monster, který se mnou zažily ledasco, spadly se mnou ze schodů (já: zlomenej prst a výron na kotníku, Seiko: nic), sjezdily se mnou pár dovolenejch a já každej rok čekám, až je utopím, umlátím, zničím - a bezvýsledně. Pořád vesele tikají, jdou, svítí jako vývěsní štít luxusního nevěstince a tváří se, že je jim to vlastně všechno futrál. Jednoho dne ale umřou, to se ví. A až se to stane, tak si přesně takovejhle pohřeb zaslouží, protože tyhle hodinky jsou ekvivalent psa z útulku - ten vám taky zůstane věrnej, projde s váma peklem a zpátky a bude vděčnej za každý pohlazení.

Ne, nevěřím na ducha ve hmotě, nepersonifikuju si předměty denní potřeby (i když se to podle uvedenýho může zdát) a nemám na svý věci fetiš. Jen mi přijde správný, aby se člověk choval hezky k tomu, co se chová hezky k němu. Jak moc ujetý to je? :-)

4 komentáře: