Tak jako v Česku existují zavedený dvojice (V+W, S+Š, Š+G a tak dál), v Americe mají rodinný klany. V oblasti politiky jsou to Kennedyovi, v oblasti filmu je to rodina Baldwinových a když přijde na ryzí americkou country, jsou to Williamsovi. Hank Williams znamenal pro C&W totéž, co Beatles pro bigbít, Bob Dylan pro folkaře, Black Sabbath pro heavy metal nebo Iveta Bartošová pro definici totálního uměleckýho selhání. Je skoro až neuvěřitelný, že se člověk s tak velkým přesahem dožil jen devětadvacíti let.
Umřel v poměrně velkým stylu – na zadním sedadle cadillacu ve společnosti několika plechovek piva a s koktejlem vitamínu B12 a morfia v žilách. Oficiálně v úmrtním listu stojí, že mu selhalo srdce, ale to je samozřejmě jen část příběhu – Williams za sebou životem táhnul poměrně těžkej náklad skrytýho rozštěpu páteře, kterej mu působil neuvěřitelný bolesti; odtud závislost na tišících prostředcích a chlastu (traduje se historka, že Williamsův idol, countryová legenda Roy Acuff, mladýho kluka varoval před nebezpečím alkoholu slovy: „Máš miliónovej hlas, synu, ale deseticentovej mozek.“) Přesto i ve finálním součtu chlastu, drog, nevázanýho života a těžkýho poškození páteře z Hanka Williamse vychází největší hvězda country před příchodem Johnnyho Cashe (se kterým měl HODNĚ společnýho… včetně těch drog a chlastu).
Rodinný stříbro se samozřejmě dědí a ve Williamsovic rodině ho převzal Hank, Jr. Ten na rozdíl od svýho táty (poté, co ho v začátcích kariéry úspěšně imitoval) provozoval hudbu v dobách, kdy country nestála za nic – sedmdesátý léta dvacátýho století byly pekelný ve všech hudebních oborech a zvlášť country, která propadla kouzlu elektrický kytary a moderních rytmů, nestála za nic. Junior se tomu snažil bránit tím, že do svý muziky angažoval jižanskej rock a blues, ale ani to nepomohlo (možná spíš naopak). K tomu se přidalo rodinný hobby drogy&chlast… Celou historii uzavírá fakrt, že se hodlá v roce 2012 ucházet o křeslo v Senátu za republikány z Tennessee.
A tím se dostáváme k Hanku Williamsovi III. Ten se k muzice dostal tím, že zamlada hrával na bicí v punkrockovejch kapelách – ostatně dodneška hraje na basu v Superjoint Ritual a udržuje při životě svou punkovou skupinu Assjack. Od kořenů se ale nedá odtrhnout, zvlášť když je údajně prvnímu Hankovi neuvěřitelně podobnej a stačí, aby začal zpívat, a má i stejnej hlas. Vydal zatím čtyři sólový desky a každá stojí za to. Pokud ještě dneska vůbec existuje autentická country, tak ji dělá právě on. A může a nemusí to bejt právě tím, že ve svejch textech tvrdí, že „Grand Ole Opry ain’t so grand anymore“, případně že „Pop-country is a bunch of f*ckin’ sh*t to me“. A jinak? Drogy a chlast? No jasně! Podle wikipedie se texty jeho písniček pohybují kolem „útěku před zákonem, kouření trávy, pohrdáním moderní country hudbou, alkoholismem, depresemi a zlomeným srdcem“.
Je to rebel. Zaplaťpámbu. Dědečkovi by se to náramně zamlouvalo…
Umřel v poměrně velkým stylu – na zadním sedadle cadillacu ve společnosti několika plechovek piva a s koktejlem vitamínu B12 a morfia v žilách. Oficiálně v úmrtním listu stojí, že mu selhalo srdce, ale to je samozřejmě jen část příběhu – Williams za sebou životem táhnul poměrně těžkej náklad skrytýho rozštěpu páteře, kterej mu působil neuvěřitelný bolesti; odtud závislost na tišících prostředcích a chlastu (traduje se historka, že Williamsův idol, countryová legenda Roy Acuff, mladýho kluka varoval před nebezpečím alkoholu slovy: „Máš miliónovej hlas, synu, ale deseticentovej mozek.“) Přesto i ve finálním součtu chlastu, drog, nevázanýho života a těžkýho poškození páteře z Hanka Williamse vychází největší hvězda country před příchodem Johnnyho Cashe (se kterým měl HODNĚ společnýho… včetně těch drog a chlastu).
Rodinný stříbro se samozřejmě dědí a ve Williamsovic rodině ho převzal Hank, Jr. Ten na rozdíl od svýho táty (poté, co ho v začátcích kariéry úspěšně imitoval) provozoval hudbu v dobách, kdy country nestála za nic – sedmdesátý léta dvacátýho století byly pekelný ve všech hudebních oborech a zvlášť country, která propadla kouzlu elektrický kytary a moderních rytmů, nestála za nic. Junior se tomu snažil bránit tím, že do svý muziky angažoval jižanskej rock a blues, ale ani to nepomohlo (možná spíš naopak). K tomu se přidalo rodinný hobby drogy&chlast… Celou historii uzavírá fakrt, že se hodlá v roce 2012 ucházet o křeslo v Senátu za republikány z Tennessee.
A tím se dostáváme k Hanku Williamsovi III. Ten se k muzice dostal tím, že zamlada hrával na bicí v punkrockovejch kapelách – ostatně dodneška hraje na basu v Superjoint Ritual a udržuje při životě svou punkovou skupinu Assjack. Od kořenů se ale nedá odtrhnout, zvlášť když je údajně prvnímu Hankovi neuvěřitelně podobnej a stačí, aby začal zpívat, a má i stejnej hlas. Vydal zatím čtyři sólový desky a každá stojí za to. Pokud ještě dneska vůbec existuje autentická country, tak ji dělá právě on. A může a nemusí to bejt právě tím, že ve svejch textech tvrdí, že „Grand Ole Opry ain’t so grand anymore“, případně že „Pop-country is a bunch of f*ckin’ sh*t to me“. A jinak? Drogy a chlast? No jasně! Podle wikipedie se texty jeho písniček pohybují kolem „útěku před zákonem, kouření trávy, pohrdáním moderní country hudbou, alkoholismem, depresemi a zlomeným srdcem“.
Je to rebel. Zaplaťpámbu. Dědečkovi by se to náramně zamlouvalo…
Žádné komentáře:
Okomentovat